Administrativní členění a politický systém |
Administrativní členění
Podobně jako v řadě zemí Evropy tak i v Polsku bylo administrativní členění výsledkem historického vývoje a změn politického systému země. Reformy administrativního členění nemívají zpravidla dlouhého trvání a v relativně krátkém čase dochází k jeho modifikacím, případně zrušení a uvedení do života nového systému veřejné správy. Tak tomu bylo i v Polsku, i když zde zaznamenáváme o poznání složitější administrativní vývoj v historickém průřezu nežli v případě Československa (resp. Česka), popřípadě dalších evropských zemí. S ohledem na tento aspekt představujeme výhradně klíčové znaky administrativní vývoje Polska v jeho novodobých dějinách, tj. po roce 1918 do současnosti. Dlužno dodat, že vznikem samostatného státu v roce 1918, zdědilo Polsko hned několik administrativních členění a právních systémů platných před tímto rokem (v rámci tří do té doby fungujících záborových částí - Rusko, Německo a Rakousko-Uhersko).
První koncepce vytvoření nového administrativního členění na úrovní vojvodství (obdoba krajů) byla započata v roce 1919. Koncepce stanovila, že hranice mezi a uvnitř jednotlivými zábory budou hranicemi vojvodství. Výsledkem tak bylo dosti nesourodé členění na vojvodství, která reprezentovala pruské provincie, rusé gubernie a rakouské hospodářské komory (Obr. 1). Toto členění mělo dočasný charakter, postupně se připravovalo členění podle nových potřeb polského státu.
Obr. 1: Polská vojvodství v roce 1919
Zdroj: http://globus.igipz.pan.pl/wydaw/Monografie_5
Až v roce 1928 byl přijat nový administrativní systém, který reprezentovala soustava 16 vojvodství a 227 poviatů (okresů). Hlavní město Varšava byla samostatným vojvodstvím. Na konci téhož roku byl přijat pozměňující zákon, který stanovil, že administrativní členění Polska bude třístupňové: vojvodství - poviaty - gminy (obce). V průběhu 30. let 20. století došlo k několika úpravám hranic vojvodství a poviatů (především z důvodů národnostních), jak rovněž byl přijat zákon o obcích, který rušil dosavadní dvojí členění gmin. Výsledek permanentních administrativních změn byl ukončen v roce 1939. (Obr. 2)
Obr. 2: Polské administrativní členění v roce 1938
Zdroj: http://globus.igipz.pan.pl/wydaw/Monografie_5
V 30. letech uplynulého století poprvé objevilo neoficiální členění (používané především v odborné hospodářské literatuře a tisku), který odráželo stupeň hospodářského rozvoje předválečného Polska. Tak zvané Polsko A zahrnovalo nejprůmyslovější oblasti státu (západní vojvodství včetně Varšavského a západní části Krakovského vojvodství), Polsko B bylo tvořeno zemědělskou a slabě rozvinutou průmyslovou základnou (východní a jihovýchodní vojvodství) a Polsko C jako oblast na severovýchodě státu, kde dominovalo zemědělství a nízká hustota osídlení (Tabluka 1).
Tab. 1: Zóny v roce 1931
Zdroj: http://globus.igipz.pan.pl/wydaw/Monografie_5
Sekundárním produktem administrativního členění v 30. letech bylo administrativní vytýčení území pro vybudování tzv. Centrálního průmyslového regionu (Centralny Okreg Przemyslowy, 1937). Tato prostorová jednotka na východě Polska byla místem soustředěné podpory státu a státních investic do rozvoje průmyslu. Hlavní výhodou území byla nedaleká ložiska energetická surovin ve Slezském vojvodství, dostatečné množství pracovní síly na venkově a v neposlední řadě i geografická poloha v území označovaném jako tzv. bezpečnostní trojúhelník (diskutabilní vzhledem k východní hranici Polska se Sovětským svazem a pozdějším historickým událostem 2. světové války ( viz Obr. 3).
Obr. 3: Centrální průmyslový region
Zdroj: http://globus.igipz.pan.pl/wydaw/Monografie_5
Administrativní vývoj po 2. světové válce byl ve znamení rozsáhlých územních změn. Vidíme zde velké územní ztráty na východní hranici Polska a nové územní zisky na západní hranici (předtím německé území). Třeba zmínit, že tyto změny byly vyvolané požadavky sovětského vůdce J.V. Stalina a byly stvrzeny Jaltskou konferencí v únoru 1945. Nově se východní hranicí Polska měla stát tzv. Curzonova linie s menšími územními změnami. Západní hranice byla stvrzena Postupimskou dohodou v srpnu 1945. Výsledkem územních přesunů byla celková ztráta téměř 76 tis. Km2, což představovalo 20 % území Polska ke dni 1. 4. 1938.
Poválečné administrativní členění reflektovalo postupné územní změny, takže nejdříve prošly administrativní reformou východní vojvodství v roce 1944, v létě 1945 pak vojvodství na nových územích západního Polska (v polském prostředí označované jako tzv. znovu získané země, které ve středověku patřily pod polskou jurisdikci). V roce 1946 začalo platit nové administrativní členění, které vystřídala reforma z roku 1950 (Obr. 4), a ta pak platila do roku 1975. Hlavním výsledkem reformy z roku 1975 byla decentralizace státní správy a vznik velkého počtu administrativních jednotek (Obr. 5). Na úrovni vojvodství jich vzniklo 49 z předchozích 16, poviaty (okresy) byl zrušeny. Jelikož ale Polsko potřebovalo v té době řešit složitou hospodářskou situaci, bylo přijato opatření o vzniku osmi makroregionů, v rámci kterých se vyskytovaly podobné sociálně ekonomické problémy a jejichž řešení se předpokládalo v blízké budoucnosti. Řešily se i otázky územní samosprávy, ty ale byly odsunuty na pozdější dobu (Obr. 6).
Obr. 4: Administrativní členění z roku 1950
Zdroj: http://globus.igipz.pan.pl/wydaw/Monografie_5
Obr. 5: Administrativní členění z roku 1975
Zdroj: http://globus.igipz.pan.pl/wydaw/Monografie_5
Obr. 6: Makroregiony
Zdroj:http://globus.igipz.pan.pl/wydaw/Monografie_5
V roce 1990 byla reaktivována územní samospráva a obce se staly její hlavní organizační jednotkou. V témže roce začaly fungovat tzv. regionální úřady (urzedy rejonove, celkem 254), které se staly mezičlánkem mezi vojvodstvími a obcemi. Ke konci roku 1998 jich fungovalo 268 a od 1. 1. 1999 byla na jejich základě institucionalizována síť poviatů. Ty se staly jedním z pilířů třístupňové soustavy administrativního členění státu. Reforma z roku 1999 dále zavedla novou strukturu vojvodství - nově vzniklo 16 vojvodství oproti předchozím 49 vojvodstvím. Podrobnou informaci k poslední velké reformě administrativního členění Polska přináší následující Obr. 7 a Tab. 2.
Obr. 7: Administrativní členění v roce 1975 a 1999
Zdroj: http://globus.igipz.pan.pl/wydaw/Monografie_5
Tab. 2: Administrativní členění v roce 1999
Zdroj: http://globus.igipz.pan.pl/wydaw/Monografie_5
Ještě před vstupem Polska do Evropské unie bylo v roce 2000 přijato členění teritoriálních jednotek pro potřeby EU. S ohledem na jednotnou evropskou statistickou nomenklaturu bylo území Polska rozděleno celkem do pěti úrovní: území státu (NUTS 1), vojvodství (NUTS 2), podregiony (NUTS 3), poviaty (NUTS 4) a obce (NUTS 5). Všechny úrovně (bez úrovně NUTS 3) se pokrývají beze zbytku s aktuálním administrativním členěním státu. Celkem 45 podregionů (úroveň 3) vznikla na bázi skladebnosti poviatů, kterých je 373. Poviaty se dále dělí na zemské okresy (powiat ziemski) a městské okresy (powiat grodzki). Do městských okresů patří prakticky 65 největších měst v Polsku.
Nejmenší úroveň gminy, který je takřka 2500 (srovnej se ČR). Obce dělí do tří kategorií. Jedná se o tzv. městské gminy - gmina miejska (307 obcí), městsko-vesnické gminy - gmina miejsko-wiejska (582 obcí) a vesnické gminy - wiejska gmina (1589 obcí).
Politický systém
Polská republika je zastupitelskou demokracií, což znamená, že forma vlády je založena na principu volby zastupitelů lidu v přímých volbách. Polská republika je také parlamentní republikou, kde je premiér hlava vlády více stranického systému a prezident je hlavou státu. Polský parlament se nazývá Národní shromáždění.
Současné uspořádání sil a vztah výkonné a zákonodárné moci je výsledkem Ústavy Polské republiky přijaté na jaře 1997. Této ústavě předcházela tzv. Malá ústava. Malá ústava z roku 1992 byla důsledkem neustálenosti politického systému, bouřlivého vývoje stranického systému a nejednotné systémové vize politických stran. Hlavním cílem bylo vytyčení základních principů pro fungování jednotlivých politických institucí a vztahů mezi nimi. Přijetí Malé ústavy však bylo velmi komplikované. Ústava představovala kompromis mezi úsilím Lecha Wałęsy o posílení pozice prezidenta reprezentanty politických stran, kteří upřednostňovali parlamentní systém. Obsahovala velmi složitý až pětietapový proces schvalování nové vlády, který byl zredukován ústavní reformou z roku 1997 na tříetapový. Ačkoliv byla ústava z roku 1997 kompromisní, v podstatě zachovala systém jako poloprezidentský.
Ústava 1997 je taktéž značně kompromisní v tom smyslu, že v 90. letech byla polská politická scéna velice nejednotná, prolínalo se v ní mnoho názorů, a proto - aby ústava byla přijata - muselo dojít k určitým ústupkům na všech stranách. Zahrnuje tak mix mnoha různých idejí a velmi odlišných postojů. Příkladem může být kompromis mezi stoupenci sekularizace a konzervativními stoupenci uchování vlivu tradičního polského katolicismu ve společnosti, či mezi konzervativními stoupenci polských hodnot (nacionalismus, důraz na rodinu) a liberály.
Nejvyššími představiteli výkonné moci Polské republiky jsou prezident a vláda neboli Rada Ministrů (Rada Ministrów).
Podle čl. 126 Ústavy Polské republiky 1997 je prezident, tedy hlava státu, nejvyšším reprezentantem země a garantem kontinuity státní autority. Je povinen zajistit dodržování ústavy, ochraňovat suverenitu a bezpečnost státu, stejně jako integritu a nedotknutelnost hranic. Rovněž zastupuje stát navenek a je vrchním velitelem ozbrojených sil. Své povinnosti během funkčního období musí plnit v souladu s principy specifikovanými v ústavě a zákonech. Prezident republiky je volen v přímých, všeobecných, rovných a tajných volbách na dobu pěti let s možností jednoho znovuzvolení. Kandidátem musí být polský občan minimálně 35 let starý, je stanovena povinnost získat podpis alespoň 100 000 polských občanů s volebním právem do dolní komory Sejmu Polské republiky (Sejm Rzeczypospolitej Polskiej). Je aplikován dvoukolový systém absolutní většiny, nezíská-li tedy nikdo v prvním kole nadpoloviční většinu hlasů, postupují dva nejúspěšnější kandidáti do druhého kola, kde je zvolen uchazeč s vyšším počtem hlasů. Prezident jmenuje předsedu Rady ministrů (premiéra), v určitých případech zkrátit volební období dolní komory Sejmu a právo vracet mu zákony. Prezidentské veto může Sejm přehlasovat 3/5 většinou.
Obr. č. 1: Polský sejm
Zdroj: 2
Obr. č. 2: Prezident Bronisław Komorowski s předsedou vlády Donaldem Tuskem, 2010
Zdroj: 3
Vrcholným exekutivním orgánem je Rada ministrů. Tvoří ji osmnáct členů v čele s předsedou vlády (Prezes Rady Ministrów). Proces sestavování vlády se skládá ze tří etap. Prezident designuje předsedu Rady ministrů (premiéra). Který navrhuje složení vlády. Prezident pak jmenuje premiéra a jeho vládu, která předstupuje do čtrnácti dnů před Sejm se žádostí o udělení důvěry. Sejm uděluje důvěru za přítomnosti alespoň poloviny poslanců nadpoloviční většinu hlasů.
Vrcholným orgánem legislativní moci je dvoukomorové Národní shromáždění (Zgromadzenie Narodowe). Dolní komoru Sejm (Sejm Rzeczypospolitej Polskiej) tvoří 460 polsanců, horní Senát Polské republiky (Senat Rzeczypospolitej Polskiej) 100 senátorů, přičemž pro oba sbory platí čtyřleté funkční období.
Polský parlament se skládá ze dvou komor, jde však o značně nedokonalý a problematický bikameralismus, protože senát nemá téměř žádné pravomoci a pro fungování systému není životně důležitý, primární postavení v rámci legislativního procesu zastává dolní komora. Hlavním nositelem zákonodárné iniciativy je tedy Sejm, respektive skupina alespoň patnácti poslanců. Právo předkládat zákony má dále rovněž senát jako celek, prezident, vláda a skupina 100 000 občanů, kteří mají volební právo do Sejmu.
Poslední parlamentní volby proběhly v roce 2011. Poprvé od konce komunistické éry v roce 1989 byla obhájena funkce premiéra. V těchto volbách zvítězila opět nejsilnější parlamentní strana Občanská platforma vedená předsedou vlády Donaldem Tuskem. Přehled největších politických stran v Polsku je uveden níže.
Občanská platforma (Platforma Obywatelska - PO) vznikla v lednu 2001 v důsledku rozpadu Volební akce a Solidarita a krize Unie svobody. V současnosti je vládní stranou. Jedná se o liberální pravici, která prosazuje omezení zásahů státu do ekonomiky, snížení daňového zatížení a státního zadlužení, zavedení rovné daně, zrušení administrativních zábran v podnikání; výrazně popudrovala začlenění Polska do EU. Od roku 2004 se rovněž angažuje v otázkách změny ústavního pořádku - například za zrušení senátu, omezení počtu poslanců, či zavedení většinového volebního systému. Předsedou PO je aktuálně ministerský předseda Donald Tusk
Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawedliwość - PiS) je rovněž pravicovou stranou, ovšem na rozdíl od PO národnostně orientovanou s nádechem populismu, která je velice konzervativní v hodnotových otázkách. Byla ustavena 13. června 2001 v části bývalé Volební akce Solidarity AWS. V ekonomice prosazuje větší zásahy státu do hospodářství, tvrdý postup vůči kriminalitě a korupci atd. PiS, vycházející z postsolidaritního tábora, je tvrdým oponentem komunistického režimu, snaží se o definitivní uzavření minulosti ("tlustá čára za minulostí") a vytvoření tzv. čtvrté republiky. Představitelem PiS je například bývalý premiér Jaroslaw Kaczyński.
Polská lidová strana (Polskie Stronnictwo Ludowe - PSL) reprezentující především zájmy tradičního venkovského obyvatelstva, se zařazuje mezi agrární strany. PSL byla (znovu)ustavena 5. května 1990 na základě satelitní Sjednocené lidové strany (Zjednoczone Stronnictowo Ludowe - ZSL), která v listopadu 1989 ukončila svou činnost. Kořeny subjektů reprezentujících agrární hnutí lze ovšem nalézt už na konci 19. století.
Liga polských rodin (Liga Polskich Rodzin - LPR) vznikla v roce 2001 těsně před volbami jako ultrakatolické, radikální, nacionalistické, populistické uskupení. Ostře se stavěla proti potratům a Evropské unii. Její populismus se projevoval například v příslibu velmi protichůdných ekonomických kroků. Na jedné straně slibovala široké sociální služby, bezplatné školství a zdravotnictví, na straně druhé odbourávání státní administrativy a snižování daní.
Výsledky parlamentních voleb v roce 2007 a 2011 ukazují tabulky č. 1 a 2.
Tab. č. 1: Parlamentní volby v roce 2007
| Strana | Hlasů (%) | Mandátů celkem | Mandátů (%) |
|---|---|---|---|
| Platforma Obywatelska - PO | 41,51 | 209 | 45,43 |
| Prawo i Sprawedliwość - PiS | 32,11 | 166 | 36,09 |
| Koalicyjny Komitet Wyborczy Lewica i Demokraci (SLD, SdPl, PD, UP) | 13,15 | 53 | 11,52 |
| Polskie Stronnictwo Ludowe - PSL | 8,91 | 31 | 6,74 |
| Německá menšina | 0,20 | 1 | 0,22 |
| LPR | 1,30 | 0 | 0 |
| Sebeobrana | 0,02 | 0 | 0 |
Tab. č. 2: Parlamentní volby v roce 2011
| Strana | Hlasů (%) | Mandátů celkem | Mandátů (%) |
|---|---|---|---|
| Platforma Obywatelska - PO | 39,18 | 207 | 45,00 |
| Prawo i Sprawedliwość - PiS | 29,89 | 157 | 34,13 |
| Ruch Palikota | 10,02 | 40 | 8,70 |
| Polskie Stronnictwo Ludowe - PSL | 8,36 | 28 | 6,09 |
| Sojusz Lewicy Demokratyczne | 8,24 | 27 | 5,87 |
| Německá menšina | 0,19 | 1 | 0,22 |
Tab. č. 3: Polští prezidenti a jejich funkční období (od roku 1918)
| Jména prezidentů | Funkční období | |
|---|---|---|
| od | do | |
| Józef Klemens Piłsudski | 11.11.1918 | 14.12.1922 |
| Gabriel Narutowicz | 11.12.1922 | 16.12.1922 |
| Maciej Rataj | 16.12.1922 | 22.12.1922 |
| Stanisław Wojciechowski | 22.12.1922 | 15.05.1926 |
| Maciej Rataj | 15.05.1926 | 01.06.1926 |
| Józef Klemens Piłsudski | 31.05.1926 | 31.05.1926 |
| Ignacy Mościcki | 04.06.1926 | 30.09.1939 |
| Bolesław Bierut | 05.02.1947 | 20.11.1952 |
| Wojciech Jaruzelski | 19.07.1989 | 30.12.1989 |
| Lech Wałęsa | 22.12.1990 | 22.12.1995 |
| Aleksander Kwaśniewski | 23.12.1995 | 23.12.2005 |
| Lech Kaczyński | 23.12.2005 | 10.04.2010 |
| Bronisław Komorowski | 10.04.2010 | 20.06.2010 |
| Bronisław Komorowski | 06.08.2010 | dosud |
Zdroje:
- LADA ŠULÍKOVÁ A KOL. Vládní modely a koaliční chování ve vybraných systémech: Případové studie na regionální úrovni Maďarsko, Polsko, Indie, Ticino, Lotyšsko, Hesensko, Finsko. 1. vyd. Praha: Institut politických studií, 2009. ISBN 978-80-254-5858-0.
- http://www.fakt.pl/Jak-poslowie-kibicuja-Polakom-Poslowie-kibicuja-Polakom-Poslowie-wywiesili-w-Sejmie-flagi,artykuly,163165,1.html
- http://www.acus.org/?q=content/polands-new-president-bronislaw-komorowski-prime-minister-donald-tusk-royal-castle-warsaw-ju
- http://wybory2011.pkw.gov.pl/wsw/en/000000.html
- http://polmap.republika.pl/prezydenci.html
- http://http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Wojewodztwa.svg
- http://pl.wikipedia.org/w/index.php?title=Plik:POLSKA_mapa_powiaty2.png&filetimestamp=20070206071646
- http://pl.wikipedia.org/w/index.php?title=Plik:POLSKA_mapa_gminy.png&filetimestamp=20080410073306